V Koníkovské knihobudce jsem tedy strávil noc, kdy jsem naspal 7hod. Až kolem páté hodiny ranní jsem dostal  světelný šok, kdy se automaticky do tmy rozsvítilo vnitřní osvětlení, které zase asi za půl hodinky zhasnulo. Vydržel jsem ve spacáku ještě do šesti, sbalil si věci a vyrazil dál Vysočinou.

OBRÁZKOVÁ GALERIE:
Járova rozhledna a spanilá jízda Vysočinou od honzacoporadjede na Rajčeti – https://honzacoporadjede.rajce.idnes.cz/Jarova_rozhledna_a_spanila_jizda_Vysocinou/

Brzká rána, kdy je čerstvý vzduch, klid a nikde ani zívačka mám rád. Nebylo tomu jinak ani tentokrát. Tak jsem se vrátil kousek do kopce, pak uhnul na lesní asfalt, abych se dostal zpět na směr Bystřice nad Pernštejnem. Tak jsem projížděl vesničku za vesničkou a dělal v klidu obrázky a v duchu přemýšlel kam až dojedu nebo jestli to dokřópnu až domů. Jel jsem intuitivně, jen přes Bystřici nad Pernštejnem jsem se nechal „provést” navigací. Přece jen Bystřici mám už prolezlou skrz na skrz.

Pokračoval na Věchnov, kde se přímo uprostřed obce nachází krásný rybník a přes vodu je kaplička, která měla po ránu nádherný odlesk na vodní hladině. Pak minul po pravé ruce hrad Pernštejn a už jsem sjížděl do Nedvědice.
Byl čas snídaně, tak jsem zastavil při výjezdu z Nedvědice na autobusové zastávce a posnídal z vlastních zásob. A pak už zase dupal do pedálů až po Doubravník, kde se nachází hrobka Mitrovských.

Vybral jsem si jak jinak tu obtížnější cestu, která vede přes Běleč a Ochoz u Tišnova do Lomnice a je jak jinak pořád do táhlého kopce. Do Lomnice jsem však dorazil bez úhony, jen ze mě trochu lilo. Chtěl jsem si tu prohlédnout zajímavou křížovou cestu, která vede až do Veselí, kde se nachází krásná vyhlídka nebo spíš dvě vyhlídky. Zvládl jsem však jen čtyři zastavení, šlapat se nedalo, tlačit kolo nešlo, tráva místy do pasu…. Je vidět, že Lomnici moc nezajímá. Tady by Ježíš ku*va trpěl, nejspíš by byl plný klíšťat a kříž by neměl přes rameno, ale spíš by ho každou chvíli zvedal ze země 🤔.

No, tak jsem se raději vrátil zpátky na cestu a pokračoval do Tišnova a vrchem na Drásov do Čebína. Za Čebínem jsem už měl pěkně vyschlo v krku. Tak jsem si u benzínky dal jednoho Bernarda 11° a druhý šel do batůžku na horší časy. Pak jsem odbočil na Moravské Knínice abych vyjel u Brněnské ZOO, dál jsem se napíchl na cyklostezku k Anthroposu a v jejím nejvyšším bodě přišel čas na druhého Bernarda.

Dál jsem sjel z kopce dolů, kde město Brno díky pracem na nábřeží Svratky vytvořilo labyrint kterým se prokousat dá holt zabrat. Holt ve Štatlu na radnici máme jen samé „odborníky” ☹️. Raději jsem tedy cyklostezku oželel a kolem Avie se dostal do Dolních Heršpic, Přízřenic a kolem Humusárny do Popovic. Pravidelnou obchůzku jsem tedy ani tentokrát nevynechal.

Trochu se vydýchal a vydal se na posledních pár kilometrů lesem, kolem Staré pily domu. Jedno čepované jsem dal až u nás v hospodě a pak už jen dojel posledních pár stovek metrů. Po 100,25km a 1133 nastoupaných metrech jsem byl opět v místě odkud jsem v sobotu brzy ráno vyrazil.

P.S.: Celkem najeto 185km a nastoupány skoro 3km. Cíl byl tedy do puntíku splněn 👍

#honzaporadjede #honzajede