22.07.2023 1/2

Po tom co jsem se vrátil z putování po Hané jsem opět trochu „ověsil” kolo a tentokrát jsem se vydal na jih i když Znojemsko a přilehlý Niederöstereich mám takříkajíc projeté křížem krážem, vždy je co objevovat.

– Počasí bylo na mě tentokrát trochu pod normu, bylo jen 18°C a sluníčko začalo opravdu péct až pozdě odpoledne, ale kolem 09:00 jsem vyrazil. Šlapání bylo monotónní přes Pasohlávky, Drnholec až do Hrušovan nad Jevišovkou. Tady už jsem se trochu zamotal, tak jsem se rozhodl nechat se vést mobilem z nainstalovanými mapami CZ. Bylo to však i tak dobrodružství a mapy.cz by dostaly za navigaci max. 60%.

– OBRÁZKOVÁ GALERIE: Podyjí a Rakousko jinudy od honzacoporadjede na Rajčeti – https://www.rajce.idnes.cz/honzacoporadjede/album/podyji-a-rakousko-jinudy

– Nějak jsem se dostal kolem nádraží v Jevišovicích do Šanova, dále Velkého Karlova a Hrádku. Tady mě zaujal kostel Sv. Petra a Pavla který byl vystavený v letech 1761-1764 a především v jeho areálu krásná rotunda Sv. Oldřicha z 2. poloviny 13.století, která byla využívána jako kostnice. To už byla obloha krásně jasná a já pokračoval do Jaroslavic s 11. největším rybníkem v České republice a 2. největším na Moravě, chátrajícím vodním mlýnem z 19.století a v nejvyšším bodě Jaroslavic se pak nachází zámek z 16.stol. s krasnymi sochami odkud je nádherný výhled do daleka. Co však na tom, že zámek je zařazen na seznam ohrožených památek když zde nejsou dořešeny vlastnické poměry a on tak dále chátrá a chátrá. Zámek je nepřístupný a podle místních je tak v cajku jen zámecká kaple. Tak jsem raději zmizel a opět si ze mě navigace dělala tak trochu šoufky a já se chvíli motal kolem jako idiot.

– Tak jsem se nejak dostal na cyklistickou highway vedoucí mezi vinohrady až do Hatí. Nejprve jsem z ní ale odbočil na hrádek Lampelberg z roku 1680. Už je však poněkud vystajlovaný, ale je v nejvyšším bodě a ten výhled na lány vinic je přímo fascinující. Pak jsem uhnul do Rakouska abych vylezl na Heidberg Warte (rozhledna). Je to plechová rozhledna standardního typu z roku 1998 s plošinou nahoře ve výšce 305mnm, kdy z naší strany díky clonícím stromům nevidíte nic a v Rakousku jen vinohrady všude kam se podíváš. Trochu bloudění, pak návrat na naši stranu a hodně kýčovité Hatě s Excalibur City narvané k prásknutí, tak honem pryč. Vytrpěl jsem asi 2km hlavní cesty na Wien a pak odbočil na prvním výjezdu na silnici L1027, hned u ní je betonová Südmähren Warte postavená v letech 1980-1985 jako památka na odsunuté Němce z jižní Moravy. Rozhledně vévodí matka s dítětem v náručí kdy socha je vytesána přímo do hlavního soklu. No a pak jsem zase zmizel mezi vinohrady.

– Bylo už celkem dost hodin a já projel mně chorobně známým Unterretzbachem a Oberretzbachem vyšlapal kopec a byl na hranici AUT-CZ. U benzinky dal nealko a pomalu začal hledat místo na spaní. Tak jsem objel Hnánický rybník, stavil se na čepované nealko pivo v hospodě v Havraníkách, protože díky antibiotikám na boreliózu, alko nepřipadalo v úvahu. Řeknu vám 45Kč za nealko pivo je raketa. Tak jsem dal dvě, pošprechtil trochu s párem na kolech z Rakouska a jel zase hledat bydlení. Kemp jsem hned zavrhl, moc lidí, hluk a draho… – Tak jsem se zase dostal do NP Podyjí k poutní kapli Panny Marie Bolestné, která byla Popicikými vystavěna v letech 1815-1816 na místě původních Božích muk z roku 1680. Jak už to tak bývá i tady se stal zázrak, po pouti k ní ze dne na den v době morové epidemie, tahle ze dne na den zmizela. https://www.kudyznudy.cz/aktivity/poutni-kaple-panny-marie-bolestne-popice Dál jsem sjel ještě do Popic k rodnému domu Charlese Sealsfielda, abych se vrátil na nocleh zpět do Havraníků. Místečko jsem měl vskutku luxusní a prozrazovat ho rozhodně nebudu, ale spal jsem poměrně dobře a tvrdě. Tak jsem zakončil po 116km den plný šlapání.

#honzaporadjede #honzajede