11.09.2024

Poslední dobou jsem líný psát, ale tentokrát jsem se k tomu dokopal. Včerejší cyklocórání s přiblížením bylo fajn, ale byla to dřina jako prase. Na vlak a z vlaku domů 19km, za objevováním 51km. Což není zase tak moc, ale vezměme v potaz na 51km kilometrové převýšení.

Výstup z vlaku jsem měl v Blansku a hned mě to hnalo do zatraceného kopce směr Češkovice – Obůrka – Veselice. Na této trase se nachází 590mnm rozhledna Podvrší měřící 49m, ochoz je v nadmořské výšce 621mnm a až nahoru to je rovných 168 schodů. Tahle celokovová rozhledna není nic pro slabé povahy, pořád vidíte průhledem přes točící se schody dolů a hodně to tu fouká. Naštěstí s tím problém nemám. Rozhled odsud je při jasném počasí fascinující a to dá se říct bylo i když se chvílemi honily mraky. Vstup je zpoplatněný 30 korunami, ale za to dostanete jako bonus hezkou vstupenku se všemi daty vztahujícími se k rozhledně.

OBRAZOVÁ GALERIE: Cyklocórání z Blanska do Kuřima od honzacoporadjede na Rajčeti – https://www.rajce.idnes.cz/honzacoporadjede/album/cyklocorani-z-blanska-do-kurima

Většinou mě táhly mapy.cz tou nejmíň pohodlnou trasou, „pouští a pralesem”. Tak jsem občas neměl ani tucha kde jsem. Z Veselice do Petrovic to ale už celkem šlo, pak mě to zahnalo do Karolína, kde jsem u jedné pěkné dřevěnice našel pěkný rukodělný barometr počasí. Pak jsem proplétal ulicemi Rájce-Jestřebí a Rájcem, bloudil jsem, avšak proti cestě na Spešovskou rozhlednu to byla úplná sranda. Tady jsem byl doslova v prdeli. Není radno 100% věřit ani ověřeným seznam mapám, zahnaly mě doslova do kouta, cestičkou, která se neustále zužovala až úplně zmizela. Musel jsem to vzít do vlastních rukou a vrátit se a řešení jsem našel. Prostě jsem přehlédl odbočku k rozhledně, na svou obhajobu uvedu nulové značení. Tak jsem po všech útrapách dorazil k pěkné dřevěné rozhledně o výšce 9,9m na kterou nevedou žádné schody, ale dva žebříky. Kolik měly celkem šprušlí jsem ani nepočítal, že by 20? Z jedné strany les a z druhé byla krásně vidět navštívená rozhledna Podvrší. Pak už zase hurá dál. Bořítov – Černá Hora – les a výjezd v Žernovníku, úplně zbytečně, protože po 377 je to co by kamenem dohodil.

Pak zase do lesa, úprk z lesa na silnici a v Újezdě u Černé Hory zase do lesa tady bylo kupodivu i bláto a nechtěně jsem si až po Skaličku slušně zakrosil. Cestou je slušné množství brodů přes říčku jestli se nemýlím Lubě. Ve Skaličce jsem toho měl už celkem dost a tak jsem se už dalších velkých „radovánek” zřekl a vzal to stezkou do Lažan. Tady jsem od rána až pozdě odpoledne snědl banán, tatranku a vypil trochu kofoly abych si dodal energii. Do Kuřima to byl už jen kousek, následovala Lipůvka. Mini Stonehenge kousek od vlakáče jsem s láskou minul…. táám bylo lidí 🙂.

Na nádraží na mě už čekal vlak do Brna s odjezdem 15:41hod., ještě jsem měl trochu čas a taky žízeň jak sviňa, tak jsem si na nádraží koupil dva pivní speciály. Ten holandský s Cannabisem jsem dopíjel ve vlaku a polského Lecha přivezl domů. Cesta z Rajhradu už je osvědčená klasika. Vlastně, ne díky rekonstrukci dvou mostů na cestě je to vlastně vopruz. I tak jsem ale dorazil bez újmy domů. Řekněme náročný den, ale stál za to 👍

#honzaporadjede #honzajede