1.7.2025

Pořád mě berou vazy v levém koleni, ale tak nějak jsem podvědomě cítil, že to půjde a ono to šlo. Dokonce bez mazání a bandáže. Tentokrát bez přiblížení z domu domů. Itinerář jsem měl na papíře, tedy žádné mapy.cz jen jednoduše jet na „hubu” (zeptání).

Po Hodonín to byla naprostá pohoda, tu cestu vlastně znám, ale abych našlapal monotónně po staré Hodonínské, vzal jsem to zadem na Jalovisko a na 380 jsem vyjel až za Šitbořicemi. Pak po ní jel až do Hodonína, ale za Mutěnicemi je uzavřená pro auta, ale říkal jsem si, že na kole to půjde a šlo. Jen v jednom místě je totálně přetržená a dělají nový most, tak jsem obtěžkané kolo přetáhl přes ten železniční, který je tu beztak málo frekventovaný. Tak jsem bez následků dojel přes slovenskou hranici až do Holiče. 

GALERIE: https://www.rajce.idnes.cz/honzacoporadjede/album/zahorie-sk

Tady se silnice scházejí a zase rozcházejí, ale po dvojím doptání sjíždím z hlavní silnice na Šaštín – Stráže. V nohou mám však už 70km, zoncna hajcuje a hic je jak v … (však vy víte kde) 😄. Zastavuji u silnice před místní hospodou a utrácím první 1,60€ za krásně vychlazeného hořkého Corgoně. Tak si ještě prohlédnu přes mříže kostel Sv. Ducha a venku stojící Mariánskou kapli. Do itineráře nepotřebuji ani nahlížet na Šaštín je to pořád dolů.

A jsem tam Šaštín, klášter Paulínů zasvěcený patronce Slovenska Panně Marii Bezbolestné nelze minout. Běhám kolem, dělám obrázky. Vedle zaparkovaného kola sedí na invalidním vozíku chlapík s upřeným pohledem na klášter. Jak tak běhám kolem, osloví mě prý ať jdu dovnitř, když už tu jsem a pořádně si klášter prohlédnu, že mi kolo pohlídá. Tak ho zamykám a jdu nesměle dovnitř. Interiér mě ale naprosto uchvátil, nádherný oltář kterému vévodí socha Panny Marie Bezbolestné, velký vykládaný kříž nebo nádherné varhany. Nespěchám a dělám si fotodokumentaci, když se vracím zpět ke kolu, cestou ven mě udeří lítačky vchodových dveří do lokte a z ruky mi vypadne T Phone displejem na dlažbu a prásk.Prasklina v rohu displeje. Naštěstí to odnesli jen temperované tvrzené sklo displeje (letos už druhé). Díky Bohu! Venku dostávám od pána na vozíku ještě pár tipů co kde navštívit a doplňující informace ke klášteru. Stejně jako ten Benediktinský v Rajhradě je postavený na kůlech a má stejný problém s tím udržet hladinu, aby se nezačal propadat. Poděkuji za výklad a hlídání kola a pokračuji dál. Další stanice? Borský Mikuláš.

V Borském Mikuláši nejprve okupují fontánu před kostelem Sv. Mikuláše, který je z roku 1753. Vědro je spalující, tak na sebe càkám tolik vody až jsem mokrý jako myš a hledám stín. Tak mě láká do stínu hospoda se zahrádkou hned na rohu. Nejprve si však alespoň zvenčí prohlédnu rodný dům katolického kněze, spisovatele a překladatele Jána Hollého, který žil mezi lety 1785-1849….. a pak už hospoda. Ukecaná, ale příjemná postarší paní hostinská a pivo za ká pade, ale především stín. Měla dobré přemlouvací schopnosti, tak jsem raději po dvou kouscích zaplatil a pokračoval dál. Schlazený jsem už byl dost a můžu tak kolem kapličky po levé straně ke slamenému domčeku v Borském Peteru abych pak na chvíli mohl zmizet v lese na cestě do Šajdíkových Humenců. Tady to bylo fakt prima a člověk tak alespoň na chvíli unikl slunečním paprskům. Zastavuji jen na okamžik, dělám foto kapličky či spíšr Božích muk s vedle stojící zvoničkou hned u cesty. Uháním dál na Dojč, nikoliv Deutsch 🙂. Hledám opět stín, který nacházím na lavičkách v areálu kostela Všech svatých. Je čas vzít trochu do pusy. Od rána jsem nejedl. Beru ze svých skromných zásob klobás, dvě půlky chleba a kousek chalvy na energií, která mě pomalu ale jistě dochází.

Senici už mám na dostřel, ale jen projíždím, dál následuje Brestové a když vidím ten krpál do Prietrže raději slízám a kolo tlačím. První co jsem hledal byla hospoda, už jsem věděl, že dál už nepojedu a kde jinde hledat než u hřiště a našel jsem.

V Prietrži jsou moc hodní lidé, moc děkuju chalani. Skoro po 115km jsem si řekl dost, přece jen skoro celou cestu se smažit v 31°C dá jednomu zabrat. Hned se mě tu ujali, dali jsme pokec a když jsem chtěl stavět ⛺ nabídly mi luxusní kabinu se sprchami. Při placení jsem se divil, že po mě chtěl ten super hospodský a zároveň správce sportovního areálu jen 3€ za 3 pivka. Vrátil mi na búra celá 2€ s tím, že jedno pivko už mám placené. Tak toto sú opravdoví bratia! A cože bylo na čepu? Dudák že Strakonic. Nezištně pomohou i když člověk není v tísni. Tak jsem mohl jít v klidu spát. Ještě jednou díky 👍

#honzaporadjede #honzajede