SLOVENSKÉ ZÁHORIE 2, 3/3

2.-3.7.2025

2.7.2025 

Ještě předtím než jsem šel spát sme s chlapama upravili vzhledem k mým nataženým vazům v koleni itinerář. Brezová pod Bradlom by prý nebyla dobrou volbou (tak snad někdy příště). Směr sme stanovili na Branč (tam už jsem jednou byl) a tak jsem mohl jít s klidným svědomím spát.

Vzhledem k tomu, že jsem šel spát relativně brzo, tak jsem taky brzy vstával a vyspal jsem se fakt gut 👍. V obci jsou dva obchody, ale COOPku jsem měl hned za rohem. Nejprve jsem se však šel ještě projít a kouknout se na husitské hradby. Uvnitř zbytků hradeb je malý cintorín, kde je i pár židovských náhrobků. Tohle byla jen malá a rychlá obhlídka okolí. Koupil jsem si něco ke snídani v COOPce, v klidu posnídal venku na lavičkách a šel se sbalit na cestu. 

GALERIE: https://www.rajce.idnes.cz/honzacoporadjede/album/zahorie-sk

To už správce areálu ordinoval. Ještě jsme trochu pokecali a s přáním všeho dobrého se rozloučili a já se vydal směr hrad Branč. Samozřejmě blbě, furt do kopce, pak do lesa a najednou sem byl v Podbrači. Pod kopcem 🙁. Správně jsem měl přijet z druhé strany po hřebeni s minimálním převýšením. Takhle jsem musel hodně obtěžkané kolo do kopce tlačit. Byla to makačka, kdy mě ani tentokrát parné počasí nešetřilo. Prostě jsem vůl, ale ta zřícenina hradu, stejně jako výhled stojí opravdu za to. Pak už mě čekal sešup dolů a dál cesta na Sobotiště. Nejprve jsem však řešil bloklou zadní páčku brzdy. No, moc jsem to nedoladil, spíš jen zprovoznil, kdy byla účinnost brzdy velmi malá, tak jsem byl alespoň trochu ostražitější.

Projel Sobotištěm a už mazal na Skalici. Hlavní nadměrně frekventovanou silnici jsem hned v začátku zavrhl. Jen jsem jí přejel a pokračoval přes dědiny, zase jsem byl dokonale vyschlý ze ☀️, které hajcovalo jako o život. Tak jsem si dal v první dědině odražené pivo z plechu (nic jiného mi nezbývalo). Kapacita pro pivo byla v chlaďáku nulová. Zeptal jsem se prodavačky na cestu a pokračoval do dědiny Rýbky, kde jsem se zase zeptal na cestu, prý jeď pořád kolem kříže. Nebyl to však lecjaký kříž, ale Miléniový mega kříž viditelný už z dáli ke kterému vede Křížová cesta tentokrát na malém prostoru a na rovině. Kříž měří 27m a jedno rameno kříže má úctyhodných 9m. Trochu jsem běhal kolem fotil a pak hledal stín. V tom přijel unavený mladý vyřehtaný pár na e-kolech 🤣, dal si trochu brmbuše a pokračoval dál. Asi se moc unavili. Chvíli po tom jsem vylezl ze stínu a pokračoval taky. 

To už mě čekala příhraniční Skalica. Krásné historické město s mnoha památkami. Já pokračoval na náměstí Slobody s kostelem Sv. Michaela ze 14.století, který je jeho dominantou, hned vedle něj je volně přístupná adorační kaple Sv. Anny a taky fontány plné vody a pítko. Nelze však opomenout Městské hradby z roku 1372 nebo Malovaný dům kultury. Ve fontáně jsem se párkrát ochladil, nabral do lahví vodu a zmizel do stínu. Byl čas si oddechnout, tak jsem na lavičce odpočíval a užíval si stínu.

Na CZ hranici to už byl jen kousek. Zase hlavní silnice do Ratíškovic. Mizím z ní tedy k Výklopníku. Dávám si málo vychlazený Radegast, ale nebylo jiné volby. Pak pokračoval kolem Baťova kanálu dál…. jenže tam na hrázi staví novou cyklostezku a já se dostal na staveniště. Naštěstí mě chlapi s takovým nepříjemným chlapíkem, který měl hubu plnou keců odklonili na Ratíškovice (je vidět, že jsem zpět v CZ), vyjel jsem však zase na hlavní a tak jsem musel chtě nechtě jet kousek po ní. Před Ratíškovicemi mi klekla baterka v GPS computeru, tak jsem ho vyměnil za druhý a pokračoval. Ratíškovice jsem tak prakticky jen projel a přijel do Dubňan.

Žaludek mi už kňučel hlady, slunce ohřívalo ještě víc než včera, tak jsem zastavil u první hospůdky na rohu u silnice a vzal za vděk stínem. Jídelní lístek byl strohý a protože už bylo pozdě vybrat jsem si mohl jen ze čtyř jídel, v tom jsem ale neviděl problém s za 207 kaček jsem se fakt dobře najedl. Záhorácký závitek s brambory, velké a malé 🍻 značky Litovel mi udělalo dobře, stín pod pergolou byl v ceně. Zeptal jsem se na cestu. Prý po silnici mě to vyjde líp, ale já vjel na stezku směrem na Mutěnice. Jak jsem vyjel ze stezky místo doleva jsem odbočil vpravo……. a samozřejmě bych se vracel zpátky do Dubňan. Přesně to stálo na směrové tabuli a pro sichr jsem si to nechal ještě potvrdit jedním místním. Tak jsem to otočil do protisměru, abych se vydal směrem na Čejč, pak Bořetice. Tady jsem dal v restauraci u nádraží pauzu na jedno.

Neklamným znamením, že jsem v našich končinách bylo čepované Médium. Sluníčko pomalu zapadalo, tak jsem dal jedno a pokračoval přes Velké Pavlovice do Staroviček. V nohou jsem měl tou dobou 110km, ale řekl jsem si dost, i když domů mi zbývalo už jen 31km. Našel jsem hospodu a zasedl k pivku na dva čepované Bohémy. Pak se sebral a jel na nocleh k rozhledně U Obrázku skryté mezi vinohrady. Klasický bivak jsem zamítl a s tím, že si ráno trochu přispím jsem postavil ⛺. Vyřešil telefonát domů a zalehl.

3.7.2025 

Spal jsem jako zabitý, když v tom vjel po páté hodině s řevem traktor mezi vinohrady a začal kousek ode mně stříkat vinohrad. Šklubl jsem sebou a rázem bylo po spánku. Ještě jsem zkoušel trochu zabejčit, ale už to nešlo. Tak jsem vylezl a začal se pomalu balit.

Pak jsem se vymotal z místa, kde to dobře znám a pokračoval mezi vinohrady až do Hustopečí. Odtud už to mám domů co by kamenem dohodil. Třetí den byl opravdu krátký, 31km a slabé dvě hodinky  šlapání ani na obtěžkaném kole nelze považovat za výkon. Mise Záhorie byla u konce. Tři dny v sedle, 254km, hodně sluníčka s teplotami nad 31°C a množství nastoupaných kilometrů = mission completed 👍

#honzaporadjede #honzajede